lišejníky

Úbytek ozonové vrstvy vlivem antropogenních vlivů vede ke zvýšení množství škodlivého záření (především pak UV-B záření), které dopadá na zemi. Z tohoto důvodu si musely rostliny, které rostou v oblastech, kde je poškození ozonové vrstvy největší, vyvinout ochranné mechanismy. Díky těmto mechanismům nedochází k závažným poškozením DNA a orgánů rostlin. Jedním z ochranných mechanismů je syntéza UV absorbujících sloučenin, které jsou díky konjugovaným dvojným vazbám uhlík-uhlík ve své struktuře schopny záření o určité vlnové délce absorbovat. UV absorbující látky se pak mezi rostlinými skupinami liší. Jednotlivé sloučeniny absorbují záření při jiných vlnových délkách. Lišejníky reagují na UV záření syntézou kyseliny usnové, antrachinonů, nebo produktů syntézní dráhy kyseliny šikimové. Při expozici sinic UV zářením dochází k tvorbě mykosporinu, MAAs nebo scytoneminu. MAAs jsou produkovány také některými řasami a v některých případech i lišejníky. Řasy dále produkují sekundární karotenoidy, fenolické sloučeniny nebo sporopolenin. Mechy se před UV zářením chrání produkcí flavonoidů. Tato práce se zabývá jejich částečnou charakteristikou a podmínkami jejich vzniku.